O nemocnici

11.5.2026

Mezinárodní den sester a ošetřovatelů v Nemocnici AGEL Ostrava-Vítkovice letos připomíná, že medicína nejsou jen špičkové přístroje, ale především lidé. Symbolem letošních oslav se stal nový pilotní projekt peer konzultací, který vnáší do léčby onkologických pacientů nový rozměr – sdílenou zkušenost zdravotníka, který si nemocí sám prošel.

Na urologické endoskopii vítkovické nemocnice začíná každý den podobně. Ošetřovatelka Eliška Víchová připravuje pracoviště, dbá na přísnou dezinfekci a kontroluje zdravotnický materiál. Její hlavní role však spočívá v přímém kontaktu s pacientem. Doprovází je na vyšetření, pomáhá při vstupech i odchodech, odnáší vzorky do laboratoře a zajišťuje plynulý chod objednávek. Je to právě ošetřovatelka, která je pacientovi nablízku v nejistých chvílích před zákrokem i po něm.

„Práce ošetřovatele je o neustálé pozornosti k potřebám druhého. Od fyzické dopomoci při vstávání až po doprovod na jiná oddělení. Je to o snaze zůstat lidem nablízku i ve chvílích, kdy se nacházejí v nelehké situaci,“ popisuje podstatu profese Víchová.

Právě hluboká empatie i osobní zkušenost s nemocí ji dovedla k roli peer konzultantky pro onkologické pacienty. Poté, co v roce 2021 sama úspěšně překonala agresivní onkologické onemocnění mízních uzlin, pocítila potřebu předávat naději dál. Ve vítkovické nemocnici je nyní první vyškolenou poradkyní, která pacientům nabízí emoční podporu založenou na vlastním prožitku.

Zatímco lékaři a sestry zajišťují odbornou léčbu a péči, peer konzultant přináší jiný rozměr – sdílenou zkušenost. Přináší lidské ujištění, že nemoc lze zvládnout. Pilotní projekt ukazuje, že o tuto formu podpory je mezi pacienty velký zájem. „Člověk v nejtěžších chvílích nehledá jen odborné informace, ale také jistotu, že někdo jiný už podobnou cestou prošel. Sdílená zkušenost může dát pacientovi pocit, že v tom není sám,“ vysvětluje smysl projektu ošetřovatelka.

Den sester a ošetřovatelů je v Nemocnici AGEL Ostrava-Vítkovice připomínkou toho, že moderní medicína nejsou jen špičkové přístroje, ale především lidé. Jak uzavírá sama ošetřovatelka: „Někdy člověk nepotřebuje moudrou radu, ale jen slyšet, že to, co prožívá, už má někdo jiný za sebou. Pokud díky tomu odejde jeden člověk klidnější a s větší nadějí, pak to celé mělo smysl.“