O nemocnici

10.10.2019

Dítěti, které se ocitne v nemocnici, se změní celý jeho svět. Většinou není připraveno na odloučení, absolvuje nepříjemná vyšetření a prožívá pocity bolesti z nemoci nebo po operaci. Někdy je poprvé v životě odloučeno od matky a ztrácí pocit opory a bezpečí. I s tímto ve Vítkovické nemocnici, která je členem skupiny AGEL, pomáhají pastelky a omalovánky Jana Šádka.

Jedna z prvních vzpomínek na dětství každého z nás bývá většinou kresba pastelkami. A právě proto, že je děti velmi důvěrně znají, byl vytvořen projekt Pastelky dětem. „Propracované obrázky malíře Jana Šádka, které jsou namalovány jen pastelkami, přímo vybízejí to zkusit taky. A tak vznikl nápad, dát možnost dětem, které tráví nějaký čas upoutány na nemocničním lůžku, zkusit si s pomocí pastelek vytvořit své první opravdové umělecké dílo,“ vysvětlil primář dětského oddělení MUDr. Jan Boženský.

Omalovánky nejsou v nemocnici používány jen pro rozvoj výtvarné činnosti a vyplnění programu nemocného dítěte při hospitalizaci. „Navázání kontaktu a důvěry mezi dítětem a ošetřujícím personálem je snazší pomocí malého dárečku, kterým může být právě omalovánka. Děti při malování vidí výsledky své práce a můžou obrázky ukázat lékařům a sestrám. Zároveň můžeme při práci s dětmi hovořit o jejich rodině a ujišťovat je, že brzy půjdou domů,“ doplňuje vrchní sestra dětského oddělení Bc. Bohumila Lokajová.

Podklady obrázků Jana Šádka byly pomocí techniky převedeny tak, aby zůstaly jen jejich obrysy v černobílé variantě a děti pak pomocí pastelek mohly vytvořit jejich konečnou podobu. Omalovánky byly koncipovány pro děti školního věku, kterých je na trhu nedostatek. „Dětem kreslení přináší radost a navíc je prokázáno, že vymalovávání omalovánek je výborným způsobem vyrovnávání se se stresem a nepříjemnými situacemi. Jsem moc rád za spolupráci s panem Šádkem i za to, že díky sponzorům získají děti krom omalovánky i pastelky a v kreslení jim tak už nic nebrání,“ dodává primář Boženský.

Nejpovedenější obrázky budou časem zdobit i nemocniční pokoje a chodby dětského oddělení hned vedle originálů malíře.

Třiačtyřicetiletého Jana Šádka k umění přivedla těžká životní situace. Když mu bylo nejhůř, jeho jediným únikem byla pastelka, která se pro něj stala tou nejlepší terapií. Často ztvárňuje osoby, jež prošli jeho životem, ale i sebe samotného. Rád ztvárňuje radost a chuť do života, ale i absurdní a neslučitelná témata. Svým osobitým stylem se přibližuje komiksové tvorbě. Zakládá si na co nejlepší kresbě výhradně pastelkami. I přesto, že kresby solitérně stojících a sedících osob ztvárňují povětšinou negativní dojmy, autor volí veselé odstíny barev. Svá díla pravidelně vystavuje jak v Ostravě, tak i v Praze.