O nemocnici

8.1.2019

Poporodní bonding založený na tělesném kontaktu ihned po porodu je dnes oblíbenou metodou podporující budování základních emočních vazeb mezi matkou a čerstvě narozeným dítětem. Mimo pozitivních účinků na psychiku pomáhá poporodní bonding u novopečených maminek také nastartovat tvorbu mateřského mléka či zavinování dělohy. Díky společnému projektu skupiny AGEL mohou tuto moderní metodu dnes využívat maminky ve všech porodnicích patřících do holdingu AGEL.

Bonding probíhá při přirozeném porodu tak, že porodník položí ještě neumyté dítě matce na břicho a přikryje jej zahřátou plenou a bondingovou dekou. „Po dotepání pupečníku a jeho následném přestřižení je miminko prohlédnuto pediatrem. Následně nahé miminko opět vracíme na břicho maminky, abychom podpořili kontakt kůže na kůži. Vážení a měření novorozence lze odložit. Dobře se adaptující novorozenec je tak po dobu prvních 2 hodin života ponechán na porodním sále v péči rodičky a jejího doprovodu,“ popsala Bc. Bohumila Lokajová, vrchní sestra dětského oddělení Vítkovické nemocnice.

Hlavními výhodami bondingu pro dítě je možnost pomalé adaptace na nové prostředí a utváření rané vazby mezi matkou a dítětem. U matky i dítěte pak navíc při bondingu dochází k vyplavování hormonu oxytocinu, který uklidňuje, posiluje a u rodiček i pomáhá snižovat poporodní krvácení.

 „Prvním nádechem novorozeněte pro něj končí bezstarostný život v matčině těle. Aby se mu svět nezdál tak nepřátelský, má v prvních okamžicích po porodu dítě ležet na matčině břiše. Často je to počátek nádherného vztahu. I pro maminky je porod obrovskou zátěží, je stresující a vyčerpávající. I proto je velmi důležitý prvotní kontakt, kdy se vytváří vztah, tedy bonding, mezi matkou a dítětem,“ vysvětlila princip metody Bc. Bohumila Lokajová, která metodu v uvedla do praxe ve Vítkovické nemocnici a v rámci společného projektu skupiny AGEL ji rozšířila také do dalších porodnic v Novém Jičíně, Přerově, Prostějově, Šternberku, Valašském Meziříčí i Jeseníku.

„Poporodní bonding praktikujeme již několik let u rodiček, které samy projeví zájem. V rámci projektu jej ale chceme nabízet všem maminkám. Maminky si pochvalují, že mohou mít dítě u sebe, lépe zvládají poporodní stavy. I na novorozencích je patrné, že jim to svědčí, obecně jsou klidnější a cítí se v bezpečí, protože po celou dobu slyší maminčino srdíčko,“ vysvětlila vrchní sestra Bc. Bohumila Lokajová s tím, že díky této metodě se také dětem lépe stabilizuje dýchání, cítí se bezpečně, mají menší neurologické potíže, kontakt kůže na kůži zmírňuje novorozenecký pláč a lépe se pak přisávají k prsu. Maminky se pak lépe vyrovnávají s porodními bolestmi a kladněji hodnotí průběh porodu. Snadněji chápou příčiny pláče dítěte, snadněji nastupuje laktace a lépe a déle pak kojí a lépe se vypořádávají se stresem, který s sebou přináší péče o dítě.

Projekt bondingu podpořilo ministerstvo zdravotnictví dotací téměř 90 tisíc korun, za které skupina AGEL pořídila 320 speciálních dek pro své porodnice, propagační letáky informující o této metodě a plakáty s bondingovým desaterem. Stěžejní je ale v rámci projektu také předávání informací a zkušeností mezi jednotlivými pracovišti.

„Co tři měsíce se vrchní sestry z jednotlivých nemocnic scházejí, aby si předaly zkušenosti o bondingu, ale i o ostatní práci na novorozeneckých a dětských odděleních. Toto předávání informací je velmi cenné a díky tomu se neustále daří zlepšovat péči o maminky a narozené děti,“ uzavřela vrchní sestra Bc. Bohumila Lokajová.

Metoda bondingu vychází z teorie attachmentu Johna Bowlbyho a jeho následovníků, kteří zkoumali citovou vazbu mezi matkou a dítětem. V sedmdesátých letech 20. století pak přišli američtí pediatři John Kennel a Marshall Klaus s teorií bondingu, která zkoumala, kdy toto pouto mezi matkou a dítětem vzniká a proč a jak jej lze nejlépe podpořit. Za klíčovou považovali dobu bezprostředně po porodu, kdy je pro podporu tohoto pouta důležitý vzájemný kontakt matky a novorozence. Právě v tomto období provedli výzkum, který byl zaměřen na vývoj novorozenců. Matky byly rozděleny do dvou skupin. V první skupině zůstaly matky po porodu s dětmi, ve druhé skupině byly matkám děti odebrány tak, jak v té době bylo běžné. Matky v první skupině měly daleko intenzivnější a láskyplnější vztah ke svým dětem a měly menší problémy s kojením, než matky ve skupině druhé. Na základě tohoto zjištění byl vyvozen závěr, který potvrzuje negativní dopad na vývoj dítěte způsobený separací matky a dítěte bezprostředně po porodu. Samotný pojem pochází z angličtiny, je odvozen od slova BOND, které v českém překladu znamená pouto, závazek.